Mgr. David Novosád, Univerzita Palackého v Olomouci

Příprava nových organických molekul za účelem studia jejich biologické aktivity je stěžejní pro mnohé vědecké pracoviště po celém světě. Důvodem proč hledáme nové sloučeniny, je neustála potřeba zlepšovat současné preparáty, které našly praktické využití při léčení různých chorob. Potřeba měnit stávající medikamenty pramení z toho, že dochází například k rezistenci některých patogenů vůči dosavadním preparátům. Typickým příkladem mohou být tak často zmiňovaná antibiotika. Uvádí se, že až 50 % všech infekcí způsobených zlatým stafylokokem v USA je rezistentní vůči penicillinu, methicillinu, tetracyclinu a erythromycinu. Dále máme choroby, které umíme léčit, avšak neumíme je zcela vyléčit. Jako příklad můžeme uvést AIDS/HIV. Díky preparátům prof. A. Holého se rapidně prodloužil a zkvalitnil život pacientů postižených touto chorobou, avšak nemoc jako takovou nevyléčí. Mnohé současné medikamenty obsahují ve svých strukturách heterocyklické a alicyklické systémy. Heterocyklické systémy ve svých strukturách obsahují alespoň jeden heteroatom, kterým je nejčastěji atom dusíku, kyslíku a síry. Lze se ovšem setkat i s méně běžnými heteroatomy, jako je například selen či fosfor. Na druhou stranu mnohé preparáty se řadí mezi alicyklické sloučeniny. Strukturní různorodost organických sloučenin nám poskytuje široké spektrum potenciálních biologických účinků. Pro ilustraci lze jmenovat cytotoxické, baktericidní, antivirotické či antimikrobiální účinky.